Dobrý den paní magistro, prosím o ...

Dobrý den paní magistro, prosím o radu s mými psychickými problémy v těhotenství. Jsem teď ve 35 týdnu a vůbec nevím, jestli se na miminko těším - připadá mi, že k němu nemám žádný vztah. Bude to holčička, ale já když o ní mluvím, tak nikdy neřeknu "ona", ale "to" nebo "ono" a vůbec nijak nadšeně svoje těhotenství na rozdíl od své rodiny a blízkých neprožívám. Celkově jsem zjistila, že nemám k dětem moc dobrý vztah, nerozplývám se nad dětmi svých kamarádek a nebaví mě o tom mluvit...nejhorší na tom je, že mám obavy, že budu hrozná matka - asi jsem dost sobec, protože nevím jak zvládnu to, že nebudu mít čas sama pro sebe a že budu neurotická a tím negativně ovlivňovat dítě. Partnera mám, akorát nebude mít první 3 měsíce moc času aby mi pomohl, tak nevím jak to vše zvládnout. Navíc jsem v tomto období tak trochu hysterická, všechno mi vadí, necítím se dobře, mám deprese z toho jak vypadám - dělají se mi strije snad uplně všude, ikdyž se mažu 2x denně drahými krémy a celkově si připadám odpudivá a pro jistotu se i intimně vyhýbám partnerovi, který mi sice tvrdí, že mu to nevadí, ale já vím, že jo, protože je to chlap a chlapi jsou od přírody takoví, že je pro ně důležité mít atraktivní partnerku. Ještě kě všem těm problémům mi začaly vadit věci, které mě dřív nevadily, např. když jde partner s kamošema na pivo, tak jsem z toho úplně vyřízená, naštvaná a mám pocit jako by na mě kašlal, když si jde ven a bavit se a já musím sedět doma...Už nevím jak to řešit, protože jsem celkově dost podrážděná a i se tak chovám, takže s partnerem se teď dost často hádáme. Nechci taková být, ale nějak se nedokážu ovládat a říct si, že o nic nejde. Můžete mi prosím poradit? Ještě bych chtěla dodat, že je mi 25 let, ještě studuji na VŠ - momentálně s přerušením, s partnerem jsme spolu 4 roky, jsme jakžtakž materiálně zajištěni,a dítě bylo sice neplánované ale chtěné! Mnohokrát děkuji za radu!!