Manzelska krize

Vazena pani magistro, uz jste mi v minulosti nekolikrat dobre poradila, tak se na vas znovu obracim. Jsme spolu se svym manzelem uz 10 let, brali jsme se pred dvema roky. Ted mame malou osmimesicni holcicku, ktera se nam podarila po 4 letech problemu s otehotnenim a 3 spont.potraty. Myslim, ze dlouhodobe jsme meli moc hezky vztah, az na zacatek, kdyz jsem si resila sve psychicke problemy a dlouhou terapii se mi je, myslim, podarilo trochu "ukocirovat". Hodne nas take zblizily moje zdravotni problemy, kdyz jsme tolikrat prisli o miminko.Momentalne nas vztah asi trochu stagnuje, predevsim z moji strany. Pripada mi, ze manzelovi nedokazu dat tolik lasky, jako driv. Ze ochladam. Mam z toho strach az panickou uzkost, pripadam si jako spatna manzelka. Mozna je to tim, ze se nejak potrebuju zorientovat mezi partnerstvim a rodicovstvim. Pravdepodobne to taky resim jen ja, manzel je myslim spokojeny.Je mi jasne, ze je to mozna take tim, ze neni cas si tolik povidat, jako jsme to delavali driv atd...Nevim, jestli to take neni zpusobenou nejakou krizi u mne, pripada mi, ze jsem neustale nespokojena, i kdyz za holcicku jsem moc stastna. Nevim, jestli se mam manzelovi sverit, pripada mi, ze cim vic se uzaviram, tak tim je ten pocit horsi, ale nechci mu zbytecne ublizovat, jen aby se mi udelalo lepe. Omlouvam se, ze ten dotaz je asi hodne zmateny, tak se ted bohuzel citim. Dekuji a srdecne zdravim. Marketa