Rozdíly mezi dětmi

Dobrý den, už si nevím rady. Moje tchýně má dva syny - jeden z nich je můj manžel. Tchýně se nikdY netajila tím, že mého manžela nikdy ráda neměla. Když se nám konečně narodily děti - jejich první vnoučata, trvala na tom, že jí děti musíme odevzdat na víkend a my máme odjet domů. Na tuhle šílenost jsem samozřejmě nikdy nepřistoupila (už proto, že tchýně dost pije), ale pokud to šlo, navštěvovali jsme se. Nyní se jejímu druhému synovi narodilo dítě a ona nám řekla, že má konečně pravé vnouče. V praxi se to projevuje tak, že když má náladu, našim dětem nakoupí drahé hračky a neustále jim říká, že jim máma dá na zadek a že babička by jim vše dovolila. Už se dokonce stalo, že děti ke mně pak odmítly jít, ač jsem jim nikdy na zadek nedala!!!Pak zase náladu nemá a neozve se nám ani dětem třeba měsíc. Když jí zavoláme my, nejeví o děti zájem a odvolává se na to, že má teď to pravé vnouče... Naše děti pak brečí, že je babi nechce... S tchánem je řeč, zkoušeli jsme se i přes něj domlvit na nějakých pravidlech, manžel si údajně se svou matkou na toto téma promlouval. Na jejím chování se ale prakticky nic nemění, vinu shazuje na mě (nechci prý být její dcera = nechci ji poslouchat na slovo - no, popravdě fakt nechci). Já už odmítám žít pořád na nějaké houpačce a čekat, až bude mít tchýně milostivě na nás a děti náladu. Na jednu stranu nechci dětem vzít babi, ale na druhou stranu, když tahle paní viditelně nechce přistoupit na nějakou dohodu, když i děti vnímají, že jednou jim babi něco koupí, jindy s nimi nechce ani mluvit... Říkám si, že by možná bylo lepší děti nestresovat, přerušit s tchýní styky, nenechat jí dělat dětem v hlavě zmatek. I já cítím, že by to pomohlo nejen mně, ale celkově i našemu vztahu s manželem (prakticky se nehádáme, ale když už, tak jen kvůli tchýni; když se tchýně neozve, máme mezi sebou klid). Jen mám strach, jestli je to správné rozhodnutí ve vztahu k dětem. Prosím, poradíte mi? Díky...