Sourozenecké vztahy

Dobrý den paní magistro, mám doma 2,5 letého a 8 měsíčního chlapce. Starší syn žárlil na brášku již od příchodu z porodnice, ale tehdy se to projevovalo jen žárlivostí vůči mně, nechtěl, abych brášku nosila, sám pořád říkal "za maminkou". To už nyní není takový problém. Co ale mladší syn přemístil na zem do teritoria hraček staršího syna, je doma celý den řev. Starší syn mladšímu nechce nic půjčit, zkoušíme různé taktiky, domluvy, ale nic nepomáhá. Některé hračky jsem dlouho dopředu schovala a nyní je dala jako nové mladšímu synovi, ale starší syn mu bere i jeho hračky. Vždycky přiběhne, všechno dá na stůl nebo na gauč a řekne, že mu všechno vzal a že na gauč nedosáhne. Jediné, co mu na chvíli něco dá, když ho uplatím křupkou. To ale za chvíli přijde za ním a stejně mu hračku vezme s tím, že mu ukazuje, že takhle to má dělat, ale tohle dělat nemůže. Mladší syn už je za ty 2 měsíce úplně alergický, když mu cokoliv někdo vezme z ruky. Samozřejmě se to u staršího syna promítá i na kamarády, kterým také nic nechce půjčovat, ale je to evidentně zapříčiněné bráškou. Chápeme, že to má těžké, že je to jeho majetek, pořád mu říkáme, jak ho máme rádi a za všechno pozitivní chválíme. Nemusí půjčovat všechno, jen občas něco, většina věcí je jako jeho, ale nyní mi vadí, že mu bere i jeho věci. Prostě celý den si vůbec nehraje sám, i když dříve to dělával ( nebo když je sám, tak je taky hodný a pěkně si hraje). Celý den jen hlídá, co mladší bráška dělá, pořád ho komanduje - to se nědělá, to se nebere, tady nemůžeš...je z toho úplně neurotický. Zkoušely jsme, že mu taky vezmeme hračky, jako on to dělá bráškovi a že mu hračky vrátíme, až je vrátí on na zem, ale to je jen křik a radši se smíří s tím, že o tu svou nebude mít než aby vrátil něco bráškovi. Než přijde nějaký kamarád, pomáhá jen, že schováme, co nepůjčíme a ostatní půjčíme...ale na brášku toto nepomáhá. V cizím prostředí u kamaráda ví, že hračky nejsou jeho, tak mu nevadí, když mu někdo něco nepůjčí nebo vezme, ale ani tam nesmí nikdo nic půjčit bráškovi. Půjde od září do školky, ale do té doby je ještě dlouhá doba a mrzí mě, že i on si to tady doma vůbec neužívá jako dříve. Nevím, jestli to mám jen přečkat a bude to po 3 roce lepší ( to období vzdoru mu začlo také kolem 2 roku narozením brášky) nebo máte ještě nějaké tipy, jak situaci dětem zlepšit. Vím, že i těží z toho, že jsou sourozenci, ale nyní to tak vůbec nevypadá. Díky předem moc za rady. Katka