Vztah k dceři

Dobrý den paní doktorko. Mám 12 letého syna a 15 letou dceru. Dcera je už tak rok v docela šílený pubertě,ale zvládáme to:-).Semtam dojde mezi mnou a dcerou ke křiku, protože má ke všemu komentář,neexistuje aby v klidu, když jí řeknu, že má něco udělat,šla a v klidu udělala. Ale ve své podstatě jsem si dodnes myslela, že jsme kamarádky a byla přesvědčená, že je vše ok.Včera byly třídní schůzky, dcera poslední dobou dost lajdá a to se projevilo na známkách.Spala u babičky, protože potřebovala spravit PC a když jsem jí večer volala, pouze jsem jí řekla, že prostě bude víc doma a učit se.Opravdu v klidu.Dnes ráno na mě vlítl do práce můj táta, který mi oznámil, že se dcera stěhuje k nim, protože se mě bojí.Podotýkám, že s rodiči, dá se říct,vycházím do té doby než dojde na děti. Máme rozdílné názory na výchovu, pořád slyším, že všechno dělám špatně a hlavně před dětmi mě pomlouvají.Snažila jsem se jim několikrát vysvětlit,že pokud mi něco takového chtějí říct, tak bez dětí.K dnešku: poté co jsem otci řekla, že nepřichází v úvahu,aby mi přijel do práce oznámit, že se dcera stěhuje, mi napsala máma sms,že se obrací na psychologa.Volala jsem jí a bylo mi řečeno, že je dcera velmi psychicky narušená, že je všechno moje vina, já můžu za to, že má horší známky, že neposlouchá, že je drzá a že bude u nich dokud se nedá do pořádku.Snažila jsem se jí vysvětlit, že je v pubertě kdy jsou všechny děti citlivé a permanentě naštvané, ale nepomohlo to. Dcera je opravdu jinak v pohodě,puberta s ní mlátí,ale nějaké větší problémy nemáme.Je veselá, pořád se smějeme, povídáme si a já jsem přesvědčená, že bych něco poznala.Na babičku s dědou si vzpomene vždy když je průšvih, protože pak mi volají oni, že jestli na ni budu zvyšovat hlas tak uvidím.Podotýkám, že děti nebiju a pokud je někdy za něco potrestám, tak zákazem na PC a to mě do večera stejně vždycky přejde. Dcera je tedy u babičky, kde se momentálně cítí naprosto v bezpečí,nemůže se stát, že by musela něco udělat, babička rádá okolo dětí skáče jak otrok.Mám velký problém s mojí mámou,ale ted mě nejvíc zajímá moje dcera.Nejsem dokonalá matka,ale fakt je doma klid, nikdo ji neterorizuje,ale ona má asi jinou představu o životě.Jsem objednaná k psycholožce na konzultaci, nejdřív sama a pak dcera,aby mi vysvětlila jak s puberťákem mluvit, aby mi neutíkal kvůli prkotině z domu.Jsem docela zoufalá, protože jsem v situaci, kdy dcera docílila toho, že už na ni nikdy nebudu moct ani zvýšit hlas, protože toho bude zneužívat s vědomím, že má za zády babičku s dědou, kteří vždycky na mámu udělají bububu i když si myslí, že mám pravdu.Já to nechci zlehčovat,ale dcerka je celá po mně, takže vím, že je to vypočítavost a vím, že je za dva tři dny doma, protože tam s nimi nevydrží( poslední dobou s nimi není schopná být ani celý víkend na chalupě),ale jakmile z mé strany dojde k nějaké výtce nebo zákazu nebo prostě něčeho co se jí nebude líbit,zavolá babičce a tak to půjde pořád dokola. Prosím poraďte, kde dělám chybu. Děkuji Alice