Vývoj laboratorní techniky dovoluje prokázat nebývale nízké hodnoty farmak v tělesných tekutinách. Rovněž lepší pochopení funkce fetální cirkulace změnilo názory kliniků na souvislosti farmakologického ovlivnění plodu. Bylo proto nutno opravit dosavadní názory na rychlost, jíž farmaka a jiné látky prostupují placentární bariérou.
Například v roce 1944 existovala domněnka, že po intravenózní aplikaci thiopentalu tento barbiturát dosáhne řečiště plodu až po 5 minutách. O 10 let později, v důsledku zlepšených analytických technik, byly barbituráty prokázány v pupečníku již během jedné minuty. S velmi rychlým placentárním průnikem je nutné počítat i u opioidů podávaných v průběhu porodu (pethidin, sufentanil, alfentanil) (1).
V roce 1961 se poprvé podařilo prokázat lidokain v pupečníkové krvi novorozenců, jejichž matky toto anestetikum obdržely během porodu při epidurální anestezii. Krátce nato vznikla domněnka, že by některé nevítané neonatální reakce mohly být způsobeny příjmem většího množství lokálních anestetik. Podařilo se například prokázat, že po opakované epidurální nebo kaudální aplikaci mepivakainu dochází k neonatální depresi plodu, což se klinicky projevovalo sníženou poporodní adaptací. Dnes je již všeobecně známo, že i minimální koncentrace některých lokálních anestetik mohou ovlivnit adaptaci, neurologické funkce a chování novorozence, a to dokonce aniž by nastalo snížení Apgar-skóre (2).
V porodnické analgezii/anestezii se používají metody, kdy jsou léčiva aplikována přímo nebo nepřímo do mateřského oběhu. Podávají se především látky s centrálně tlumivými účinky, tj. opioidy, trankvilizéry, někdy hypnotika a celková anestetika. Dlouhodobá klinická praxe s těmito léčivy prokázala, že to jsou látky pro dospělého člověka relativně velmi bezpečné. Aby mohly vyvolávat centrální účinky, musí samozřejmě překročit hematoencefalickou bariéru a v CNS se pak navázat a působit na cílové struktury, např. příslušné receptory.
Jestliže však má látka (lék) schopnost procházet hematoencefalickou bariérou, má zcela určitě i schopnost procházet placentou do krevního oběhu plodu a odtud hematoencefalickou bariérou do jeho mozku. A tak může být v mozku plodu nebo novorozence dosaženo vysokých koncentrací. Účinky vysokých koncentrací léčiv mohou u novorozence snížit Apgar-skóre, tlumit respiraci, způsobit hypoxii a některé cirkulační obtíže. Nežádoucí účinky a novorozenecký farmakogenní útlum spojený s poruchami časné poporodní adaptace (snížení skóre dle Apgarové, hypotonie, ventilační a cirkulační poruchy, centrální patologie ve smyslu útlumu CNS, či hyperexcitace s výskytem křečí) byl v minulosti již jednoznačně prokázán po aplikaci opioidů matce v průběhu porodu (8).
Předpokladem pro podání jakéhokoli léčiva rodičce v perinatálním období je nejen znalost farmakologie podávané látky, ale i znalost stavu organismu rodičky a plodu (3, 8).
