Správný přístup k prodlouženému těhotenství je často diskutován. Dochází k záměně pojmů prodloužené těhotenství, postmaturita a dysmaturita. Asi nejčastěji užívaná je definice, podle které prodloužené těhotenství představuje pokračování těhotenství nad 294 dní (nebo 42 týdnů) od 1. dne poslední menstruace. Tato definice má několik omezení, protože existuje určitá biologická variabilita vztahu mezi ovulací, početím a poslední menstruací, a protože mnoho pacientek si není jisto poslední menstruací. Postmaturita je pojem vyjadřující časový faktor vývoje těhotenství. Dysmaturita je pojem, který zohledňuje funkční změny vývoje těhotenství.
Incidence prodlouženého těhotenství je odhadována na 6-14 %. Tato hodnota může být pravděpodobně nižší (asi 6 %), vezmeme-li v úvahu pouze pacientky s časnou prenatální péčí a potvrzujícími ultrazvukovými vyšetřeními. Pravé přenášení - dysmaturita plodu (resp. postmaturita dle angl. autorů) - se vyskytuje u jedné třetiny všech přenášení.
Příznaky pravého přenášení u plodu jsou:
- olupující se kůže plodu,
- vymizení podkožního tuku,
- dlouhé nehty,
- chybění mázku,
- zbarvení těla, pupečníku a placenty smolkou,
- narušení metabolismu (např. hypoglykémie),
- zvýšená mortalita a morbidita.
Patofyziologie
Z hlediska patofyziologie dochází u dysmaturitního syndromu k nepoměru mezi růstem plodu a uteroplacentární rezervou. Přidává se různý stupeň oligohydramnia a fetální, resp. neonatální hypoxie.
Etiologie
Etiologie prodlouženého těhotenství zůstává ve většině případů nezjištěna. V menší části případů jsme schopni určit příčinu přenášení - např. anencefalie, deficience placentární sulfatázy, fetální adrenální hypoplazie.
Perinatální morbidita a mortalita
Spojení mezi přenášením a zvýšenou perinatální mortalitou je obecně prokázáno. Celkově vzrůstá perinatální mortalita z 1-2 ‰ u termínových těhotenství na 5-7 ‰ u přenášení nad 42 týdnů. Jako obecné pravidlo se uznává, že ve 43. týdnu se mortalita zvyšuje 2krát a ve 44. týdnu 4-6krát.
Neonatální morbidita počíná vzrůstat již před 42. týdnem těhotenství a pohybuje se mezi 20 a 30 %, v porovnání s 5-6 % u termínových těhotenství. Přestože se uvádí, že prenatální diagnostika značně snížila množství komplikací, její přínos zde zůstává diskutabilní.
