Sexuálně přenosná onemocnění

Sexuálně přenosná onemocnění se dříve nazývala „pohlavními nemocemi“. Mezinárodně se dnes používá označení „sexually transmitted diseases“ – STD, nebo také „sexually transmitted infections“ – STI. Kromě hlavních onemocnění jsou pod tento pojem zahrnovány i další, jejichž původci jsou přenášeny z muže na ženu sexuálním stykem, např. infekce chlamydiemi, trichomonádami, kvasinkami apod. U žen se projevují většinou výtokem z pochvy, u mužů je nákaza často bezpříznaková. Při léčbě žen je třeba zamezit zpětnou nákazu (odborně reinfekci), proto je nutné i léčení sexuálního partnera.

Syfilis (příjice, lues)

Syfilis může vážně poznamenat plod. Původcem je bakterie Treponema pallidum. Bakterie proniká do těla v místě poraněné kůže nebo sliznice. Onemocnění rozdělujeme na tři stadia:

I. stadium - tvrdý vřed s postižením mízních uzlin

II. stadium – kožní vyrážka

III. stadium – orgánové postižení. Tabes dorsalis je odborný název pro poškození zadních rohů míšních, progresivní paralýza je psychiatrické onemocnění, které končí úplnou demencí (onemocnění nenapodobitelně ztvárnil český herec Petr Čepek ve filmu Petrolejové lampy). Syfilitické postižení aorty může způsobit selhání srdce nebo roztržení aorty, která je největší tepnou v těle.

Od prvního kontaktu s infekcí do projevu nemoci (odborně inkubační doba) uběhne u syfilis asi 4-6 týdnů. V místě vstupu infekce vzniká vřídek, s typickou tvrdou spodinou (odborně ulcus durum neboli tvrdý vřed). Současně dochází ke zduření okolních mízních uzlin. Zduření je charakteristicky nebolestivé. U muže, nebo je-li tvrdý vřed na zevním pohlavním ústrojí ženy, je poznání infekce pacientem jednoduché, mízní uzliny jsou v tříslech a vřed jsou dobře viditelné. Ovšem je-li místo vstupu infekce v hloubi pochvy, jsou příslušné uzliny hluboko v pánvi a onemocnění může v tomto stadiu zcela uniknout pozornosti. Po měsících se rozvíjí II. stadium a III. stadium se projeví většinou až za několik let po získání tohoto onemocnění.

Čím delší je časový odstup těhotenství od infekce matky, tím lehčí je poškození plodu. Nejvíce je plod postižen, infikovala-li se matka těsně před početím nebo na začátku těhotenství. Naopak, pokud se těhotná infikovala v posledních šesti týdnech těhotenství, rodí se zpravidla zdravé plody.

Při čerstvé infekci končí těhotenství obvykle potratem nebo porodem mrtvého plodu, na němž jsou známky syfilitického poškození plodu: velká játra, velká slezina, na kůži je vyrážka, na kostech a chrupavkách jsou známky zánětu.

Při chronické infekci se mohou narodit děti bez známek postižení, ale již v prvních dnech po porodu se infekce novorozence projeví vyrážkou na celém těle, trhlinami koutků úst, rýmou, žloutenkou, hnisáním nehtových lůžek, otokem zevních roditel. Úmrtnost těchto novorozenců je vysoká.

Syfilis se přenáší téměř výhradně pohlavním stykem. Mimo pohlavní ústrojí se tvrdý vřed najde jen v 10 % případů, i zde je však souvislost se sexuálními aktivitami častá (nemoc lze přenést např. polibkem). Získat onemocnění zcela nesexuální cestou (tzv. syphilis insontium, tj. "nevinných"), např. pitím se společné sklenky, nebo prostřednictvím ošetřujícího zdravotnického personálu, je sice možné, ale tyto případy jsou velmi vzácné.

Před řadou desetiletí byla zavedena prevence syfilis: každá těhotná musí být na začátku těhotenství vyšetřena (BWR je název testu). Každý nález se musí hlásit příslušnému dermatovenerologovi (povinné hlášení odborníkovi na pohlavně přenosné choroby). Ten také rozhodne o způsobu léčby. Novorozence se zjevnými známkami vrozené syfilidy, ale i novorozence z této infekce podezřelé léčí pediatr. Kojení není dovoleno v případech infekce matky těsně před porodem. V ostatních případech je dovoleno dítě kojit při současné zajišťovací léčbě matky i dítěte.

Léčba spočívá v aplikaci antibiotik, původce syfilis je citlivý např. na antibiotika penicilinové řady.

Kapavka (gonorea)

Kapavka je onemocnění vyvolané bakterií, která se jmenuje Neisseria gonorrhoeae. Je to „klasická“ pohlavní nemoc, která v ČR spadá pod zákon o pohlavních nemocech (důsledkem je např. povinná léčba nebo trestnost vědomého přenášení této choroby).

Inkubační doba (tj. doba mezi nákazou a projevy infekce) je většinou 3-6 dní. U muže se kapavka projevuje pálením při močení a výtokem z močového trubice. U ženy mohou být příznaky nenápadné, hnisavý výtok, bolesti v podbřišku, nepravidelné krvácení. Pokud se onemocní kapavkou v těhotenství, pak probíhá bouřlivěji než mimo těhotenství. Při akutním zánětu bývá postižena močová trubice, bartholinské žlázky, malé žlázky po stranách ústí močové trubice, pochva i sliznice vystýlající kanál děložního hrdla, z něhož vytéká hustý, smetanově zbarvený hnis, někdy i krvavý. Podle toho, v které fázi těhotenství akutní onemocnění probíhá, může vyvolat potrat, předčasný porod, začínající odtokem plodové vody. Pro matku přitom hrozí nebezpečí vzestupu infekce do děložní dutiny a na děložní přívěsky (vejcovody a vaječníky), nebo dokonce až na pobřišnici. Nebezpečí pro plod spočívá především v infekci spojivkového vaku při porodu, dříve časté příčiny slepoty.

Prevence se u těhotné provádí vyšetřováním v zrcadlech s pátráním po známkách onemocnění, vyšetřováním podezřelých výtoků se zaměřením na vyhledávání kapavčité infekce. Zjištěné pozitivní nálezy se hlásí opět povinně dermatovenerologovi, který doporučí léčbu a kontroluje její výsledek. Neléčená, tzv. chronická kapavka, projevující se třeba jen slabým výtokem, může být zdrojem infekce novorozenců za porodu, u nedělek může vzplanout infekce vnitřních rodidel.

U novorozence, pokud rodička má neléčenou kapavku, může způsobit zánět očních spojivek s následnou slepotou. Proto se po porodu pro jistotu všem novorozencům oči dezinfikují (tzv. crédéizace, podle francouzského porodníka Crédého, který tuto metodu zavedl) vkápnutím kapky Ophtalmo-Septonexu do každého spojivkového vaku.

Z Knihy o matce a dítěti, která vyjde v tomto roce.